MODŘÍ ANDĚLÉ

Jsme harmonií vesmíru a kráčíme cestou k moudrosti, světlu a lásce. Z přítomnosti do budoucnosti. Den za dnem procházíme křižovatkami života a ptáme se kdo jsem a kam jdu, kam mně nesou křídla mých přání? Jaké stopy za sebou ve svém životě zanechávám, světlé či tmavé? Pohlédneme-li beze strachu k nebi i do svého nitra objevíme tam tajemné síly a poodhalíme zrcadlo naší budoucnosti. Právě v této chvíli se ocitáme v nekonečném vesmírném prostoru kde teplem hoří hvězdy. Nastavujeme jim své dlaně a snažíme se z nich číst jejich poselství. Jsme zase na počátku své cesty.

Je tomu již dávno kdy otec Vesmír a matka Země měli dvanáct dětí. Jednoho dne se děti rozhodly, že půjdou žít svůj život na planetu Zemi. Každému z nich svěřil otec Vesmír zvláštní dar a pověřil je důležitým posláním. Děti přistupovaly ke svému otci, aby z jeho rukou přijaly jeho dary.

Ty, Berane, přicházíš a vládneš z roviny mysli do tvých rukou vkládám semeno žití, které budeš zasévat, aby se rozmnožilo. Přeji si abys oznámil světu mé stvoření. Za tvou dobrou práci ti daruji sebeúctu.

Ty, Býku, vidíš a když je tvé oko otevřeno vše je světlo. Tvým úkolem bude starat se o to, aby semeno nebylo odváto větrem. Musíš mít hodně trpělivosti a proto ti daruji sílu, moudře ji užívej.

Ty, Blíženče, poznáváš své druhé já a jak tvé druhé já mizí rosteš a záříš. Tobě dávám otázku bez odpovědi a v hledání těchto odpovědí nalezneš dar vědění.

Ty, Raku, stavíš svůj světelný dům a v něm bydlíš. Od tebe očekávám, že budeš lidi učit citu, milovat se a smát se. Za to ode mne dostaneš dar rodiny, aby se tvé bohatství rozmnožilo.

Ty, Lve, tvým heslem je - já jsem já – přeji si aby jsi světu oznámil mé stvoření v celé jeho slávě. Musíš se však vyvarovat pýchy a nesmíš zapomenout, že je to mé stvoření a nikoliv tvé. Dar který ti dávám je čestnost.

Ty, Panno, jsi matka i dítě tvým úkolem je starat se o to co člověk dělá a upozorňovat ho na jeho omyly. Přijmi ode mne dar čistého myšlení.

Ty, Váho, vybíráš si cestu, která vede mezi oběma protiklady. Měla by jsi vést člověka k tomu, aby si uvědomil své povinnosti k bližnímu a naučil se pomáhat druhým. Tvé místo je všude tam, kde panuje nesoulad a nerovnováha. Ode mne dostaneš dar lásky.

Ty, Štíre, jsi bojovník, jdeš do boje a vycházíš z něho jako vítěz. Tvůj úkol bude obtížný, budeš se trápit tím, že v člověku i v sobě samém poznáš zvířecí podobu. A tak se stane, že ztratíš svou cestu z očí, zapomeneš, že toto utrpení si působíš ty sám, protože jsi správně nepochopil můj záměr a moji myšlenku. Až nalezneš svou cestu ke mně zpět budu mít pro tebe dar cílevědomosti.

Ty, Střelče, vidíš svůj cíl, dosahuješ ho a pak vidíš další. Od tebe chci, abys lidi rozveseloval a ukazoval jim v životě jenom dobré konce. Dostaneš ode mne dar nekonečného nadbytku, abys mohl svítit do všech temných koutů.

Ty, Kozorohu, ztrácíš se v nebeském světle a obracíš se k němu zády abys spatřil svůj stín. Stojíš na vrcholu hory ve světle a vidíš své chyby a omyly. Díváš se dolů do údolí kde je tma a dobrovolně se rozhodneš přinést tam světlo. Lidé by se od tebe měli naučit práci, proto vkládám zodpovědnost za člověka do tvých rukou.

Ty, Vodnáři, jsi voda života a rozlévaná žíznícímu lidstvu. Tvým úkolem je ukazovat lidem jejich budoucnost. Dávám ti dar svobody abys mohl lidstvu sloužit, kdykoliv tě bude potřebovat.

Ty, Rybo, opouštíš otcův dům a vracíš se abys zachránila ostatní. Budeš mít nejobtížnější úkol ze všech. Shromažďovat starosti lidí a umět jim naslouchat. Musíš dát lidem vždy novou šanci, aby to zkusili znovu. Dávám ti dar ze všech největší, budeš mi z mých dětí nejlépe rozumět a budeš mít ke mně nejblíže.

A pak otec Vesmír svým dvanácti dětem řekl: „Každý z vás má svůj dar, ale je to jenom jeden díl mojí myšlenky. Musíte dát své dary dohromady a jedině tak porozumíte celé mojí myšlence. Až vás všech dvanáct se stane jedním“.

Děti se rozloučily se svým otcem a vydaly se žít svůj život na planetu Zemi a plnit své životní poslání. Časem však zjistily, že nejsou spokojeny se svými dary a úkoly, které dostaly od svého otce a tak se vydaly za ním zpátky s prosbou, zda si mohou mezi sebou jednotlivé dary vyměnit. Otec Vesmír se usmál a splnil jejich přání. Děti byly nadšeny, ale otec jim řekl: „Budete se ke mne ještě mnohokrát vracet a žádat, abych vás zprostil vašeho úkolu a já pokaždé vašemu přání vyhovím. Projdete mnoha inkarnacemi dokud nesplníte své životní poslání, máte na to nekonečně mnoho času. Až splníte své úkoly smíte být zase u mne.“

Také my jsme dětmi otce Vesmíru a matky Země, hvězdy a jejich tajemství nosíme sami v sobě. Rodí se, žijí a umírají – stejně jako člověk. Vesmír k nám promlouvá tichou písní a třpytem zlatých hvězd, tichem, hudbou i myšlenkami, nekonečnými dálkami a mořským příbojem. Zanechává nám své poselství, které se zrcadlí na hladině řek. Vesmír je nádhernou symfonií složenou z několika vět a my jsme jejími prostými tóny. Všichni společně zníme nádhernou melodií věrnosti, lásky a světla oslavující život na planetě Zemi. Jsme malým světlem lásky ve velkém světle lásky a kapičkou lásky v moři lásky. Hledáme světlo a přinášíme ho dolů na zem, abychom spojili nebe a zemi. Ve svém srdci nacházíme tiché místo klidu a lásky, která přeměňuje temnotu noci na světlo dne. Vracíme se zpátky do své každodennosti s pokorou a moudrostí ve svém srdci. Víme, že náš život je příběh o nás a jeho smysl mu můžeme dát jen my sami. Každý z nás za sebou zanechává stopu nejen v životě, ale v celém vesmíru.

D U H O V Á   C E S T A

Tam, kde se nebe objímá se zemí, najdeme duhu, jako symbol věčného přátelství mezi nebem a zemí. Vydejme se nyní spolu cestou duhy do krajiny naší duše. Zavřeme oči a pohodlně sedíme či ležíme. Svou pozornost zaměříme na náš dech, který nás spojuje s tímto světem. S každým nádechem nás zaplavuje vlna naděje a lásky a s každým výdechem se zbavujeme pocitu strachu, bolesti i úzkosti. Naše tělo je lehoučké a vláčné, tak, jako vosk tající svíčky. Také naše mysl je klidná a tichá a je připravena k dnešní meditaci. Vydáme se spolu po duhovém mostě a budeme procházet sedmi barvami duhy.

První barva, která se před námi objevuje je červená, nadechujme a vydechujme červenou barvu, která nám dává odvahu a sílu zdolávat v životě všechny překážky, které před námi stojí.

Z červené se zhoupneme do oranžové, nadechujme a vydechujme oranžovou barvu, která ovlivňuje naše emoce a touhy.

Po ní přichází žlutá, která působí na naše myšlení, vnímáme energii žluté barvy. Pokračujeme ve své cestě dál.

Zaplavuje nás zelená, symbol harmonie, přírody, léčení a znovuzrození. Nadechujme a vydechujme zelenou barvu.

A pak je tu barva modrá, která s sebou přináší klid, mír a nekonečné plynutí. Ponořme se do modré hladiny ticha.

Další barva, která nám spěchá vstříc je fialová, symbol spirituality a našeho spojení s duchovním světem. Sjednoťme se s energií fialové barvy.

Jako poslední se objevuje barva růžová, která znamená bezpodmínečnou lásku ke všemu a ke všem kolem nás. Stáváme se růžovou barvou, jsme světlem a láskou.

Přešli jsme duhový most a prošli jsme sedmi barvami duhy, před námi se objevuje nádherná krajina. Je to krajina naší duše, která je společná nám všem. Jenom dveře do ní otevíráme a zavíráme každý sám. Jsme na krásném místě v přírodě a všechno vnímáme tak, jako bychom tam skutečně byli. Modré nebe nad hlavou, plující oblaka a zlaté slunce, které nás hladí svými paprsky. Každý den je rozloučením a zrozením zároveň. Louka se koupe v záři slunečních paprsků a je krásná jen tak pro sebe. V kapičkách rosy září všechny barvy duhy. Ve větvích zpívají ptáci, vánek houpe lehoučkou krajkou pavučiny. Na pestrobarevné květy usedají včely a čmeláci. Z dálky zní harfa a tráva krásně voní. Cvrček ladí své housličky a začíná hrát svou líbeznou píseň, kraj tiše naslouchá. Vzduchem plují motýli a nad tím vším svítí slunce a svými paprsky hladí kraj. Povídají si tu kameny, zrnka písku i oblaka. Tisíce kapek rosy, pavučiny a semínka, která vítr rozsévá, to je zázračný svět louky. Každým rokem se zde probouzí nové jaro a začíná velká slavnost. Každou chvíli do našeho srdce vstupuje láska. Má tolik barev, tónů i vůní. Je zlatým klíčem, který odemyká všechna srdce. Necháváme se unášet veškerou krásou kolem nás. Dotýkáme se květin a vychutnáváme jejich vůni, vnímáme jejich barvy, krásu a jedinečnost. V trávě se třpytí drobné krůpěje rosy, díváme se na ně. Právě tady a teď poznáváme, že obraz ranního slunce v kapičce rosy není nic jiného než samo slunce, stejně jako odraz života v naší duši není nic jiného než život sám. Kapička rosy odráží světlo, protože kapka a světlo jedno jsou. My zase odrážíme ve své duši život, protože život a duše jedno jsou. A když přijdou mraky a všude kolem nás je tma měli bychom si říci, že tato tma je dosud nenarozeným svítáním. Kapička rosy na květině se podobá člověku do jehož srdce vstoupila láska. V našem srdci zní nádherná melodie, světlo hudby ozařuje zemi, vítr hudby vane oblohou a mohutný proud hudby proráží skály a vzrušeně se valí dál a dál. S tóny hudby splývá i naše srdce. Na obzoru se objevuje duha jako znamení věčné smlouvy mezi nebem a zemí. S pokorou v duši poděkujeme za dar života a lásky, který nám přináší svítání. Je jenom cesta jediná a po ní musíš jít, ty i já. Je naším životem a osudem. Já věčný poutník bloudící jdu světem hrdě se svící a ptám se srdce svého kudy a kam mám jít a hledám odpověď jak nezbloudit. Veď mě mé srdce, chci naslouchat tvému hlasu, chci jít za pravdou a žasnu nad nekonečností času.

Přichází doba rozloučení a návratu, svým pohledem hladíme všechno s čím jsme se tady potkali. Vracíme se z krajiny naší duše do přítomnosti a vnějšího světa, který nás obklopuje.

Přejdeme po duhovém mostě, který spojuje nebe a zemi a projdeme sedmi barvami duhy, ale v opačném pořadí. Jako první se před námi objevuje barva růžová, pak fialová, modrá, zelená, žlutá, oranžová a jako poslední barva červená. Jsme zpátky tady a teď. Zhluboka se nadechneme a vydechneme, pomalu otevíráme oči. Máme v sobě dostatek sil zdolávat v životě všechny překážky, které před námi stojí.

Kdykoliv se můžeme vydat zpět po duhovém mostě do krajiny naší duše. Vyznávejme chvilku ticha, naučme se meditovat a tiše vstupme do našeho nitra, tam je pramen veškerého poznání. Tam najdeme odpovědi na všechny naše otázky. Naslouchejme tichu v přírodě a vnímejme jeho kouzlo a krásu, co všechno v něm objevíme… tiše vychází slunce, měsíc i hvězdy, vnímejme ticho celou svou lidskou bytostí.

Zatím více na :  http://modriandele.wgz.cz/