MODŘÍ ANDĚLÉ
AKTUALITY |
|
Lidé přicházejí do našich životů z nějakého důvodu, na určité období anebo na celý život. Když je budeme umět rozlišovat, tak budeme vědět, co je třeba pro ně udělat.
Jaro je období plné vůní,
Ať vám tyto nádherné jabloňové květy přinesou do života lásku, krásu a něhu. Plod jabloně - jablko - doprovází člověka od počátku historie. Utržení jablka je údajně dokonce prvotním hříchem lidského pokolení; v Bibli se ale nepíše, že se jednalo o jablko, nýbrž o plod (blíže nespecifikovaného) stromu. Napodobenina jablka se stala součástí symbolů královské moci, jablko je také předmětem známého sváru v řecké mytologii. Jablko v čínské mytologii je symbolem jara a míru, protože je souzvučné se slovem mír (pching). Jabloňové květy symbolizují ženskou krásu a plané jablko s magnolií vyjadřuje přání "Nechť je tvůj dům ctěný a bohatý".
Rozhovor dvou miminek v bříšku těhotné ženy: Věříš v život po porodu? Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak. Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat? To přesně nevím, ale určitě tam bude více světla než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou. No to je přeci nesmysl. Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné. Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu. Život po porodu je vyloučený, pupeční šňůra je už nyní moc krátká. Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno jinak, než jsme tady zvyklí. Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není než vleklá stísněnost v temnotě. No já přesně nevím jak to tam bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará. Mámu? Ty věříš na mámu? A kde má podle tebe být? No přece všude kolem nás. V ní a díky ní žijeme a bez ní bychom vůbec nebyli. Tomu nevěřím. Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná máma není. Ale někdy, když jsme zticha, můžeme zaslechnout jak zpívá nebo cítí, jak hladí náš svět. Víš já si opravdu myslím, že opravdový život nás čeká až potom…
Lekce od divokých hus. Napadlo Tě už někdy zamyslet se nad tím , proč létají divoké husy v hejnu ve tvaru V? Jako u chování všech zvířat, Bůh i tady měl dobrý důvod, aby husy obdařil právě takovým chováním. Jakmile husa zamává svými křídly, vytvoří se zvedající proud pro husu, která letí za ní. V hejnu ve tvaru V celá skupina urazí nejméně o 70% delší cestu, než kdyby každá letěla sama. Jakmile husa opustí hejno ve tvaru V, najednou má pocit, jako by ji táhlo k zemi těžké závaží. A hned se opět vrátí ke skupině. Stejně jako divoké husy i lidé, kteří spolupracují a jdou stejným směrem, se dostanou rychleji k cíli, než ti, kteří zkouší dostat se k cíli sami. Jestli se vedoucí husa unaví, zařadí se na konec hejna, aby si mohla odpočinout a na její místo v čele hejna se posune jiná. Kdyby lidé měli tolik rozumu jako divoké husy, už by na to přišli, že jejich úspěch záleží na spolupráci, střídavě by konali těžkou práci a sdíleli by těžkosti vedení skupiny. Husy letící na konci hejna hlasitě povzbuzují ty v čele skupiny. Důležité je, aby hlasy zezadu byly skutečně povzbudivé, jinak to bude pouze „breptání”. Pokud nějaká z hus onemocní nebo se zraní, další dvě se s ní oddělí z hejna, aby jí mohli poskytnout ochranu. Zůstanou s ní do té doby, než bude opět schopna pokračovat v cestě nebo nezemře. Poté se vydají na cestu, aby buď dohnaly své hejno, nebo aby se připojily k jinému. Kéž bychom i my byli takhle obětaví, aby jsme si zasloužili takové přátele, kteří v případě nouze budou stát při nás. Nemusíme být vědci k tomu, abychom se poučili od těch krásných Božích tvorů, stačí pouze zastavit se a pozorně naslouchat a hledět, aby Bůh mohl odkrýt před námi své divy. “Avšak dobytka se zeptej, poučí tě, Jób 12:7-9 Jsou i tací, kteří poslouchají divoké husy….
POUČENÍ OD MOTÝLA Jednoho dne se v zámotku objevil malý otvůrek; člověk seděl a několik hodin pozoroval motýla, jak se usilovně snaží protlačit tělo tímto malým otvůrkem ven. Pak se zdálo, jako by byl stále na jednom místě. Zdálo se, že se dostal tak daleko, jak jen mohl a že se už dále dostat nemůže. Člověk se tedy rozhodl motýlovi pomoci, vzal nůžky a zámotek rozstříhl. Motýl se z něj pak snadno dostal. Měl však scvrklé tělo, byl drobný a měl svraštělá křídla. Člověk pokračoval v pozorování, protože čekal, že se křídla každou chvíli rozevřou, zvětší a rozšíří, aby byla schopna nést tělo motýla a aby byla pevná. Nic z toho se nestalo! Motýl ve skutečnosti strávil zbytek života lezením se scvrknutým tělem a svraštělými křídly. Nikdy nebyl schopen létat. Člověk ve své laskavosti a dobrém úmyslu nepochopil, že omezující zámotek a zápas nutný k tomu, aby se motýl dostal přes drobný otvůrek, je způsob, jakým příroda vytlačuje tekutinu z těla motýla do jeho křídel, aby byl schopný létat, až se jednou ze zámotku osvobodí. Někdy jsou zápasy přesně tím, co v životě potřebujeme. Pokud by nám bylo umožněno jít životem bez překážek, tak by nám to mohlo uškodit. Nebyli bychom tak silní, jak bychom mohli být. Nikdy bychom nebyli schopni létat. Chtěl jsem sílu ...... a dostal jsem potíže, aby mě posílily. Chtěl jsem moudrost ...... a dostal jsem problémy, abych je řešil. Chtěl jsem blahobyt ...... a dostal jsem mozek a sílu, abych mohl pracovat. Chtěl jsem odvahu ...... a dostal jsem překážky, abych je překonával. Chtěl jsem lásku ...... a dostal jsem ztrápené lidi, abych jim pomáhal. Chtěl jsem výhody...... a dostal jsem příležitosti. „Nedostal jsem nic z toho, co jsem chtěl ......, ale dostal jsem všechno, co jsem potřeboval.” Žijte život beze strachu, postavte se všem překážkám a vězte, že jste schopni je překonat.
Schůzka s Bohem „Pojď dále,“ pravil Bůh. „Tak ty by jsi se mnou chtěl udělat interview?“
„Pokud máš čas?“ odpověděl jsem.
Bůh se pousmál a odpověděl: “Můj čas je věčnost, a proto je ho dost na všechno. A na co se vlastně chceš zeptat?“
„Co Tě na lidech nejvíce překvapuje?“ zeptal jsem se.
Bůh odpověděl: „To, že je nudí být dětmi a tak chvátají, aby dospěli, a když jsou dospělí, zase touží být dětmi. Překvapuje mě, že ztrácejí zdraví, aby vydělali peníze, a potom utrácejí peníze za to, aby si dali do pořádku své zdraví. Překvapuje mě, že se tolik strachují o svoji budoucnost, že zapomínají na přítomnost, a tak vlastně nežijí ani pro přítomnost, ani pro budoucnost. Překvapuje mě, že žijí, jakoby nikdy neměli umřít, a že umírají, jakoby nikdy nežili.“
Bůh mě vzal za ruku a chvilku jsme jen mlčeli.
Potom jsem se zeptal: „Co by jsi chtěl jako rodič naučit svoje děti?“
Bůh se usmál a odpověděl: „Chci, aby poznali, že nemohou nikoho donutit, aby je miloval. Mohou jen dovolit, aby je druzí milovali. Chci, aby poznali, že nejcennější není to, co v životě mají, ale koho mají. Chci, aby poznali, že není dobré srovnávat se s druhými. Každý bude souzen sám za sebe, ne proto, že je lepší nebo horší jako jiní. Chci, aby poznali, že bohatý není ten, kdo má nejvíce, ale ten, kdo potřebuje nejméně. Chci, aby poznali, že trvá jen pár sekund způsobit lidem, které milujeme, hluboké rány, ale trvá roky, než se takové rány zahojí. Chci, aby se naučili odpouštět, odpouštět skutkem. Chci, aby věděli, že jsou lidé, kteří je velmi milují, ale kteří nevědí, jak svoje city vyjádřit. Chci, aby věděli, že za peníze si mohou koupit vše, kromě štěstí. Chci, aby poznali, že skutečný přítel je ten, kdo o nich všechno zná, a stejně tak je má rád. Chci, aby poznali, že vždy nestačí, aby jim odpustili druzí, ale že oni sami musí odpouštět.“
Chvilku jsem seděl a těšil se z Boží přítomnosti.
Potom jsem Bohu poděkoval, že si na mne udělal čas. Poděkoval jsem mu za vše, co pro mne a mojí rodinu dělá.
A Bůh odpověděl: „Kdykoliv. Jsem zde dvacetčtyři hodin denně. Jen se zeptej a já ti odpovím.“
Lidé zapomenou, co jste řekli. Lidé zapomenou, co jste udělali. Ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili.
STLAČENÁ PERSPEKTIVA NAŠEHO SVĚTA Pokud bychom mohli zredukovat populaci naší Země na velikost vesničky se 100 obyvateli a se zachováním všech existujících proporcí součastnosti, potom by to bylo přibližně takto: Z nich by bylo: 57 Asiatů 21 Evropanů 8 Afričanů 4 západní hemisféra ( pouze sever jako jih ) 52 by bylo žen 48 mužů 70 by nebylo bílých 30 by bylo bílých 70 by nebylo křesťanů 30 by bylo křesťanů 89 heterosexuálů 11 homosexuálů 6 lidí by vlastnilo 59% z bohatství z celé vesničky. Ze 100 osob by 80 žilo v nelidských podmínkách. 70 by neumělo číst 50 by trpělo podvýživou 1 osoba by byla na sklonku smrti 1 dítě by bylo před narozením 1 osoba by měla vysokoškolské vzdělání 1 osoba by vlastnila počítač Analýza našeho světa z této stlačené perspektivy dokazuje větší potřebu lásky, porozumnění a vzdělání. K zamyšlení: 1) Pokud jsi se dnes ráno vzbudil/a více zdráv/a jak nemocný/á, potom máš více štěstí než miliony lidí, kteří se nedožijí tohoto týdne. 2) Pokud jsi nikdy nepoznal/a nebezpečí války, samotu z uvěznění, agónii z týrání nebo muka podvýživy, potom jsi vpředu před 500 miliony lidí. 3) Pokud můžeš navštěvovat kostel beze strachu z ponížení, zatknutí, týrání nebo zabití, potom máš víc štěstí než 3 miliardy lidí na tomto světě. 4) Pokud máš v chladničce jídlo, ve skříni šaty, střechu nad hlavou a místo na spaní, jsi bohatší než 75% světové populace. 5) Pokud máš peníze v bance či v peněžence už patříš mezi 8% nejbohatších lidí tohoto světa. 6) Pokud tvoji rodiče dokonce ještě žijí a jsou stále spolu jsi osoba velmi neobvyklá. 7) Pokud čteš toto zamyšlení, dostal/a jsi požehnání, protože máš více štěstí než 2 miliardy osob na tomto světě co neumějí číst. Pracuj, jakoby jsi nepotřeboval/a peníze. Miluj, jakoby ti nikdy nebylo ublíženo. Tancuj, jakoby se na tebe nikdo nedíval. Zpívej, jakoby tě nikdo neposlouchal. Co dáváš se ti vrátí.
Z Á Z R A K Y Ž I V O T A
Zázrak je, když se dovedeme rozdělit o nashromážděné… Zázrak je, když vidíme celek i detail… Zázrak je, když místo části dáme celek… Zázrak je, když se radujeme z maličkostí… Zázrak je, když ostny chrání, ale nepíchají… Zázrak je, když oceníme samotu a necítíme se osamělí… Zázrak je, když si dobrého užíváme s mírou… Zázrak je, když žijeme se zásadami, které necítíme jako okovy… Zázrak je, když silní dovedou chránit slabé… Zázrak je, když se máme s kým pomazlit… Zázrak je, když se nenecháme pohltit komplikovaností života… Zázrak je, když krásu vidíme i v tom, co se zdánlivě krásné nejeví… Zázrak je, když to co umíme taky dovedeme předat… Zázrak je, že dovedeme zakotvit… Zázrak je, když vidíme, že nic není jen černé nebo jen bílé… Zázrak je, když dovedeme vnímat kouzlo okamžiku… Zázrak je, když víme, že krása je v jednoduchosti… Zázrak je, když víme, že s laskavostí se dojde často nejdále… Zázrak je, když nám hřeje srdce i když je kolem mráz… Zázrak je, když jsme v srdci dětmi… Zázrak je, když hoříme láskou… Zázrak je, když se nenecháme unést vztekem… Zázrak je, když se nebojíme být sami sebou… Zázrak je, když tu jsme pro své blízké… Zázrak je víra v Boha… Zázrak je, když jsme trpěliví… Zázrak je, když držíme štěstí tak, že ho nepomačkáme… ŽIVOT je zázrak…protože je neopakovatelný…… a to není málo! … konec neovlivníme, ale můžeme ovlivnit jeho průběh…
Bůh je ochráncem lásky v partnerství Zamilovanost je nádherná věc. Je krásné mít vedle sebe někoho milého, důvěrného, komu se mohu svěřit, kdo mě chápe, potřebuje, miluje. Láska toto všechno poskytuje. Jestliže ji moudří lidé oboustranně chrání, pěstují a zvelebují, pak nabývá přímo vzletných rozměrů. Milující člověk má pocit, že se vznáší a neexistuje snad problém, který by ho mohl „uzemnit“. Zkrátka láska je něco, pro co jsme byli stvořeni. A Bůh nechce, abychom o ni neuváženě přicházeli, nebo trpěli jejím nedostatkem. Byl to přece On, kdo ji daroval lidem ze svého milujícího srdce. Je to On, kdo chce, abychom ji užívali v radosti a hojnosti tak, aby nám přinášela spokojenost a pravé štěstí. Opravdová láska není cit nebo sex. Skutečná láska je spojena s rozhodnutím a touhou láskyplný vztah udržet, bránit, budovat a rozvíjet. Co je tedy láska, o jejíž nepostradatelnosti nepochybujeme? „Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.“ Přemýšlej nad hodnotami takto popsané lásky. Dosahuje tvoje láska skutečně takové úrovně? Znáš a prožíváš takovou lásku? Taková láska totiž nevzniká samočinně, ale buduje se ve spolupráci s Bohem. On je ten, kdo ji vymyslel – totiž stvořil, aby nás obdaroval. On také dává radu, jak lásku pěstovat a živit, aby zůstávala pro nás stále půvabná a žádoucí. Není tajemstvím, že každá láska bývá jednou za čas tvrdě zkoušena. Četné rozvody a rozchody jsou toho dostatečným důkazem. Život není bez překážek ani bez bolesti. Která láska tedy vytrvá? Jen ta, která je Bohem vylita do našich srdcí .Ta, kterou nám pomáhal zbudovat Bůh. Co tedy může člověk pro lásku udělat? Odpověď zní – dovolit Bohu, aby se na jejím zvelebování a stavbě trvale podílel. Co to znamená prakticky? Pozvat Boha do svého života a nechat se jím vést. Číst a zamilovat si Boží rady, sdělené nám v Božím slově. Dárce lásky rád naplní tebe i tvého partnera(ku) citem a štěstím, které jsi dosud neokusil. To, co jsi již bez Boha nazýval láskou, je pouhým závdavkem toho, co ti Bůh chce do budoucna dát. Nepodceňuj to. On chce v tobě tvořit něco krásného, živého a hodnotného, co nikdy nepohasne. Nemysli si, že na to stačíš sám. Možná si neuvědomuješ, že to, co máš dnes, nemusíš mít zítra. Láska v partnerství je potřebná nejen dnes, ale i zítra a po celý tvůj život. Proto je lépe, dát včas svou důvěru Bohu, než ztrácet lásku a prožívat opakovaně bolestná zklamání. Možná už víš něco o tom, jak ztráta lásky ochromuje, bere sílu i radost a jak těžko se člověk se ztrátou vyrovnává. Pamatuj, že dobrý muž (nebo dobrá žena), šitý(á) tobě na míru, přichází jedině od Boha. Hledej proto nejprve Boha a všechno ostatní ti bude přidáno. U HOLIČE
Jeden muž, stejně jako každý jiný měsíc, šel k holiči. Začali spolu hovořit o různých věcech. ...a najednou... hovořili o Bohu. Holič řekl: „Víte, já nevěřím, že Bůh existuje”. „Proč si to myslíte?” zeptal se klient. „ Je to velmi prosté. Stačí jen vyjít na ulici, abych se přesvědčil, že Bůh není”. „Kdyby byl Bůh, myslíte, že by bylo tolik nemocných? Existovaly by opuštěné děti? Kdyby Bůh byl, nebylo by bolesti, utrpení...Prostě ... nemohu si představit Boha, který tohle všechno dovolí”. Klient se zamyslel, chtěl něco říct, ale rezignoval. Nechtěl vyvolat nepotřebnou diskuzi. Když holič dostříhal, klient zaplatil a odešel. A v tom momentě uviděl na ulici člověka s dlouhými zanedbanými vousy i vlasy. Vypadalo to, že už delší dobu jeho vlasy i vousy neviděly holiče. Byl zanedbaný a špinavý. Tehdy se klient vrátil a řekl: „Víte co? Holiči neexistují!” „Velmi směšné! Jak to neexistují?” zeptal se holič. „Já jsem jedem z nich!” „ Ne!” odporoval klient. „Holiči neexistují. Kdyby existovali, nebylo by tolik lidí s dlouhými vlasy a vousy, jako ten člověk na ulici.” „Ale nééé... Holiči existují, to jen lidé nás nehledají. Z vlastní vůle!” „No právě ”... řekl klient. „Přesně tak. Bůh existuje, to jen lidé ho nehledají. A dělají to z vlastní vůle. Proto je tolik utrpení a bolesti na světě.Bůh nesliboval dny bez bolesti, radost bez utrpení; slunce bez deště. Sliboval sílu na každý den, útěchu uprostřed slz a světlo na cestě... Bůh řekl: Není důležité, jak se bude jmenovat tvůj anděl. Ty ho nazveš jednoduše...Přítelem!“
PODIVUHODNÝ PŘÍBĚH Žena vyšla z domu a uviděla tři staré muže s dlouhými bílými vousy, kteří seděli vpředu na dvoře. Nepoznala je. Pověděla: ' Nemyslím, že vás znám, ale musíte být hladoví. Prosím pojďte dál a vezměte si něco k jídlu.'
VĚCI NEJSOU TAKOVÉ, JAKÝMI SE ZDAJÍ BÝT. Dva andělští poutníci se zastavili, aby strávili noc v domě bohaté rodiny. Rodina byla nepohostinná a odmítla anděly nechat v místnosti pro hosty. Místo toho byli ubytováni ve studeném sklepním pokoji. Jakmile si ustlali na tvrdé podlaze, starší anděl uviděl díru ve zdi a opravil ji. Když se mladší anděl udiveně ptal proč, starší odpověděl: "Věci nejsou takové, jakými se zdají být." Další noc si šli odpočinout do domu velmi nuzného, ale pohostinného farmáře a jeho ženy. Poté, co se s nimi manželé podělili o trochu jídla co měli, řekli andělům, aby spali v jejich posteli, kde si dobře odpočinou. Ráno po svítání našli andělé farmáře a jeho ženu v slzách. Jejich jediná kráva, jejíž mléko bylo jediným příjmem rodiny, ležela mrtvá ve chlévě. Mladší anděl se ptal staršího, jak se to mohlo stát. První muž měl všechno a tys mu pomohl, vyčítal. Druhá rodina měla málo, ale byla ochotna podělit se o vše, a tys dovolil, aby jim zemřela kráva. “Když jsme byli ve sklepním pokoji, všiml jsem si, že v té díře ve stěně byla zásoba zlata. Jelikož majitel byl posedlý chamtivostí a neochotou sdílet štěstí, utěsnil jsem stěnu, aby poklad nemohl najít. Když jsme další noc spali ve farmářově posteli, přišel si anděl smrti pro jeho ženu. Dal jsem mu místo ní krávu. Věci nejsou takové, jakými se zdají být.” Většinou neznáme všechny souvislosti. I když máš víru, potřebuješ také důvěru, že vše, co přichází, se vždy děje ve tvůj prospěch.A to se vyjeví až časem. Někteří lidé přicházejí do našeho života a rychle odcházejí, někteří se stávají našimi přáteli a zůstanou na chvilku. Přesto zanechávají v našich srdcích nádherné stopy - a my nezůstaneme nikdy zcela stejní, protože dobří přátelé nás proměňují! Včerejšek je historie. Zítřek tajemství. Dnešek - přítomnost je dar. Život je neobyčejný a chuť každého momentu neopakovatelná! Pravda je, že... - někdo je na tebe velmi pyšný - někdo je ti vděčný za tvou podporu - někdo chce být tvým ramenem na vyplakání Přání: - ať Bůh naplní tvé srdce láskou a radostí 14.dalajláma
NÁVOD PRO ŽIVOT – DALAJLÁMOVO POSELSTVÍ 1. Vezměte v úvahu, že velká láska a velké skutky zahrnují velké riskování. „Vztek a nenávist jsou jako rybářský háček. Je velice důležité se ujistit, že jsme se na něj nechytili.“ |
